clánek ve VICE
TÝDEN Svetelné roky mezi divokou a nežnou tvárí popu
Clánek, rocenka Lidových novin, 2011
Download, Živel 34, 2011
Recenze, Full Moon Magazin, nr. 12, 2011
STOP MAKING SENSE
RECENZE I LOVE 69 POPGEJU LET'S GOLD CORRIDOR (VOLE LOVE, 2011) TEXT LUMÍR NYKL
„Roztomilé dada" je dost slizký a ješte víc zavádející výraz. I Love 69 Popgeju v civilu (?) pred Cabaretem Voltaire, tím „puvodním" v Cu-rychu. Jakub Adamec a Pavel Pernický, oba odkojení (fest) ostravským ateliérem intermediálního umení Petra Lysácka. From Switzer-land with vole love. Fotka z dovolenky, jako do casopisu Art Tourist, kdyby existoval. Jeho fiktivní titulní strana je jedno z Adamcových del. Mondrianovská turistická znacka na strome. Rafinovaná situacionistická kreace nebo parodie na všechny ty plyšové Van Goghy s od-nímatelným uchem? Odpovedí Popgeju bude maximálne jejich program - „radical camping". Tak at, z puvodní znelky Objektivu si stejne pamatuju jenom hybná prsa cernošky, krepcící v dusnu 90's saxofonu. Pojdte s námi do míst, kde je cítit fortel a poctivost, zve dnes Václav Žmolík. Lets gold corridor.
Poslouchám Hercules and Love Affair a potím se z tech rhythm-is-a-dancer syntezátoru. Prohlížím fejsbukové album Maxima Velcov-ského „czech selection". Záplava designových, nerkuli životních divností taky zahreje calounení. Našikmo vsazený vypínac a zásuvka. Hommage á Theo van Doesburg, hlásá popisek. Vážne necasové hodnoty. DJ Úbermenšík - ten vtip jsem objevil až po mesíci. All my heroes are weirdos. Asi pred dvema lety jsem v návalu lokálpatriotismu snil o tom, jak budou jednou Like She (další zástupci Vole Love Production) delat predkapelu Crystal Castles na pražském koncerte, a já o tom budu vyprávet svým detem. Deti nevedu a to predtím se taky nestalo. V case techhle snu hráli v Novém Jicíne Kašpar von Urbach blahé pameti. Jejich vyhánení certa dáblem vyštvalo i mnohé místní metalomuzikology: „Hej, obdivuju je, že umí zapojit všechny ty kábly, ale asi jsem byl znásilnen hudbou tyjo." Dva roky sem a tam, najednou I Love 69 Popgeju na stejném míste taví tepichy a ted co je kontroverznej-ší? Jednomu z nich ruce sviští po klávesách, druhému po riti. Korunu tomu nasazuje muž z lidu, který si nechává podepsat desku. Podle slov Jakuba Adamce jim ale takový projev prízne nevadí, další dukaz toho, že tohle není jenom nejaký ventil rachandy. Napadá me další kronikárská douška, kterak Chris Corner, místosociologicky buzerant, málem dostal na Hrachovce po hube od valmezské úderky Electrick Mann. Kde jsou IAMX dneska? Nemají Ceši podvedomou slabost pro prusecíky Kájí Gotta a Depešmót? Comeback Oceánu dvakrát pravoverný nebyl. Midi Lidi rostou a fenomenální svetr s proužkem Petra Marka se míhá i v gold corridoru.
Pokud je tomu tak, u songu Miluji te se nabízí dojem antiteze hitu Midi Lidi Láska. Proti syntetickým sladkým slovum chytlavý refrén: „Strcím ti ho do analu-u," hopsavý midi beat cítí ríznejší clovecinu. Následuje pro kapelu typický lom prerušovanou souloží, prekvapený hraný orgasmus casto uvozuje radikální zmenu nálad. V Miluji te do nihilistické smršti, v Srdícku predstavuje hekání slastný ponor do trpytkové fuzzy lázne, protochill-wave, znel by blogový tag. Práve tahle cást songu-progra-mového prohlášení (My to cítíme srdíckem) je výsluním narcistních, kritických i divne estetických vytácek dua (My blood is cleaner than your blood, my father is bigger than your god). Neodolatelné v celém zpoceném lesku. A do kostela s tebou nikdy nepujdu, jak uvízlo v singalong refrénu jinak skoro grindového náteru Adam, rev a transrytmus pripomene digiterror Pernického projektu Marius Konvoj (rovnež VLP). Umení = puzení. Klávesové inferno, jako by do plesového mága uderil blesk a jeho ya-maha duch jel dál po presetriích. Ve stejném šiku je „pódiová prezentace", kolem a kolem to delá zajetí a oddání se vizi, borení mýtu o audiovizuální šou jako o sedavém kultivovaném odpoledním thé. „We are bizzare," rve do urknutého eurodancu HP Baxxter po deseti radegastech. Za jiných spolecenských pomeru by se možná spekulovalo, kolikrát Popgeju nadbehli dobe. Witchhaus? „Tento dum je prokletý," žaluje propiska. 8bitu nadbehli ióbitem. Ve svém gesamtkunstwerku jsou za ta léta už zabydlení a ví, kde co pokoušet. Pepícek Bek taky neosahával každý strom z prekližky v ladovském mikrokosmu Hrátek s certem. Proste - zvuk se má k obrazu, jako spolu cvicí verše Ty jsi pekný hajzl / já jsem pekne v hajzlu. Synthodpovedí je dramatický motiv, jako když slecna Klára, asistentka Marka Ebena, odebrala v druhém kole panu Jirímu tri stríbrné. S touhle technologií casto koresponduje ba-stardizovane digitální projekce VJky Magdy Janczuk, ovšem komu je libo žalud z ánfasu, neprijde zkrátka. Boj - bojkot - bojkokot: Zo-hýbaná zkratka DIY trcí z distribuce samoná-kladového alba pres Malárie Records, cesty víry vedou do ostravského televizního studia, cesty punku do rožnovského Vrahu.
„Že nehrajem na kytary, nebo že nemáme na první poslech srozumitelné texty atd.? Stop making sense. Plácejte si po ramenou a všechno zustane tam, kde je." Ríká Jakub Adamec, v narážce na ceskou scénu (v soucasnosti žije v Polsku) a jedním dechem kritizuje prejímání trendu a umeleckého „modu operandi", prý princip fast foodu v kulture. Smacznego!
Poslouchám Hercules and Love Affair a potím se z tech rhythm-is-a-dancer syntezátoru. Prohlížím fejsbukové album Maxima Velcov-ského „czech selection". Záplava designových, nerkuli životních divností taky zahreje calounení. Našikmo vsazený vypínac a zásuvka. Hommage á Theo van Doesburg, hlásá popisek. Vážne necasové hodnoty. DJ Úbermenšík - ten vtip jsem objevil až po mesíci. All my heroes are weirdos. Asi pred dvema lety jsem v návalu lokálpatriotismu snil o tom, jak budou jednou Like She (další zástupci Vole Love Production) delat predkapelu Crystal Castles na pražském koncerte, a já o tom budu vyprávet svým detem. Deti nevedu a to predtím se taky nestalo. V case techhle snu hráli v Novém Jicíne Kašpar von Urbach blahé pameti. Jejich vyhánení certa dáblem vyštvalo i mnohé místní metalomuzikology: „Hej, obdivuju je, že umí zapojit všechny ty kábly, ale asi jsem byl znásilnen hudbou tyjo." Dva roky sem a tam, najednou I Love 69 Popgeju na stejném míste taví tepichy a ted co je kontroverznej-ší? Jednomu z nich ruce sviští po klávesách, druhému po riti. Korunu tomu nasazuje muž z lidu, který si nechává podepsat desku. Podle slov Jakuba Adamce jim ale takový projev prízne nevadí, další dukaz toho, že tohle není jenom nejaký ventil rachandy. Napadá me další kronikárská douška, kterak Chris Corner, místosociologicky buzerant, málem dostal na Hrachovce po hube od valmezské úderky Electrick Mann. Kde jsou IAMX dneska? Nemají Ceši podvedomou slabost pro prusecíky Kájí Gotta a Depešmót? Comeback Oceánu dvakrát pravoverný nebyl. Midi Lidi rostou a fenomenální svetr s proužkem Petra Marka se míhá i v gold corridoru.
Pokud je tomu tak, u songu Miluji te se nabízí dojem antiteze hitu Midi Lidi Láska. Proti syntetickým sladkým slovum chytlavý refrén: „Strcím ti ho do analu-u," hopsavý midi beat cítí ríznejší clovecinu. Následuje pro kapelu typický lom prerušovanou souloží, prekvapený hraný orgasmus casto uvozuje radikální zmenu nálad. V Miluji te do nihilistické smršti, v Srdícku predstavuje hekání slastný ponor do trpytkové fuzzy lázne, protochill-wave, znel by blogový tag. Práve tahle cást songu-progra-mového prohlášení (My to cítíme srdíckem) je výsluním narcistních, kritických i divne estetických vytácek dua (My blood is cleaner than your blood, my father is bigger than your god). Neodolatelné v celém zpoceném lesku. A do kostela s tebou nikdy nepujdu, jak uvízlo v singalong refrénu jinak skoro grindového náteru Adam, rev a transrytmus pripomene digiterror Pernického projektu Marius Konvoj (rovnež VLP). Umení = puzení. Klávesové inferno, jako by do plesového mága uderil blesk a jeho ya-maha duch jel dál po presetriích. Ve stejném šiku je „pódiová prezentace", kolem a kolem to delá zajetí a oddání se vizi, borení mýtu o audiovizuální šou jako o sedavém kultivovaném odpoledním thé. „We are bizzare," rve do urknutého eurodancu HP Baxxter po deseti radegastech. Za jiných spolecenských pomeru by se možná spekulovalo, kolikrát Popgeju nadbehli dobe. Witchhaus? „Tento dum je prokletý," žaluje propiska. 8bitu nadbehli ióbitem. Ve svém gesamtkunstwerku jsou za ta léta už zabydlení a ví, kde co pokoušet. Pepícek Bek taky neosahával každý strom z prekližky v ladovském mikrokosmu Hrátek s certem. Proste - zvuk se má k obrazu, jako spolu cvicí verše Ty jsi pekný hajzl / já jsem pekne v hajzlu. Synthodpovedí je dramatický motiv, jako když slecna Klára, asistentka Marka Ebena, odebrala v druhém kole panu Jirímu tri stríbrné. S touhle technologií casto koresponduje ba-stardizovane digitální projekce VJky Magdy Janczuk, ovšem komu je libo žalud z ánfasu, neprijde zkrátka. Boj - bojkot - bojkokot: Zo-hýbaná zkratka DIY trcí z distribuce samoná-kladového alba pres Malárie Records, cesty víry vedou do ostravského televizního studia, cesty punku do rožnovského Vrahu.
„Že nehrajem na kytary, nebo že nemáme na první poslech srozumitelné texty atd.? Stop making sense. Plácejte si po ramenou a všechno zustane tam, kde je." Ríká Jakub Adamec, v narážce na ceskou scénu (v soucasnosti žije v Polsku) a jedním dechem kritizuje prejímání trendu a umeleckého „modu operandi", prý princip fast foodu v kulture. Smacznego!
Rozhovor, Full Moon Magazine, nr. 12, 2011
ROZHOVOR 1 LOVE 69 POPGEJU FOTO ARCHIV POPGEJU
Delat rozhovor s puvodne duem (dnes je další clenkou vizuální umelkyne, Polka Magda Jan-czuk) I Love 69 Popgeju je zapeklitá vec. Pavel Pernický a Jakub Adamec. Jako byste zkoušeli promluvit se zrcadlem hned po ránu, ale v nem ješte zustal vecerní obraz. Je to ustavicné míjení, smekám se, mluvíte a porád nevíte, na cem jste, jestli jde o hru, legraci, výsmech, podivné intelektuální hrátky, nebo dokonce o priblblou sexuální exhibici. Není jasné, kdo je tady za blbku a kdo za sex. Tak jsme je nechali pohovorit samé se sebou. Nebyl to nejlepší nápad, ale taky si dovedu predstavit hodne horších.
jakub: Apacka ríkala, že je zvedavá, jestli máme takový smysl pro humor, nebo jsme tak smešní. Prý to tak vypadá na fotkách. Nevím presne na kterých, ale ukázal bych jí to. Zacnu od základu, jestli to myslíme vážne, nebo jestli to celé bereme nevážne, parodie, nebo jak si to vysvetluješ? pavel: Já osobne to beru vážne. Metám cistou pravdu o nás samých. Na pódiu se chovám prirozene, tak, jak si to prekérní situce vyžaduje. jakub: Protože já jednak vidím, že spousta lidí si myslí, že to je pro nás jen sranda, zacínají od názvu, je jasné, že název je základna, pro me osobne je Popgeju synonymem svobody, jití vlastní cestou i za cenu výsmechu a nepochopení tech, co nevidí za roh. pavel: Pro me je to nespoutaná možnost sebevyjádrení. Skrze tvorbu otevrít svobodne srdce.
jakub: Ono je samozrejme zajímavé zpetne se dozvídat historky, že nejaký Krzysztof po návratu z ostravské stáže zpátky do Polska vyprável, že v Ostrave je parta ctyr borcu, kterí v jednom sklepe zkouší jako kapela a vedle ve sklepe mají galerii, jsou homo, chodí spolu všichni navzájem, zpívají naostro a klávesák hraje pérem. Ale mužem klidne comingoutovat, že nejsme homo, ne? Já jsem pro pravdu. pavel: Já minoritní spolecenské skupiny jako gaye, lesby, herny atd. respektuji, ale klidne priznám, že jsem hetero. Takže kluci máte smulu, moje prdel je panenská a tak to i zustane.
jakub: A pro ty, kterí o nás nikdy neslyšleli, jak bys nás predstavil? Co hrajem za škatulku? Já jsem pro NO TREND nebo over genre. V Cechách je oblíbené ríkat, že nekdo hraje jako ne- kdo jiný. Jako že Midi Lidi jsou ceští Kraftwerk, ti tohle a tihle zas ceští tamto (já bych si s tím pohrál, protože všechny ceské kapely jsou ceské NECO a to je zajímavé). Celkem trefne nás popsal David Možný po koncerte na Itch My Hahaha. Ríkal, že tam slyšel všechno: disko, black metal, Michala Davida, grind, punk, dan-ce floor, energii, pot Nevzpomínáš si, Póly? pavel: Já nevím, byl jsem opojen a mozek jsem nechal na pódiu. Název stylu Nezaraditelný mi sedí a nehodlám na nem nic menit Jsme ceští Popgeji, revival sebe samých. Není to jako tocit se v kruhu a opájet se sebeblbostí, spíš používáme odstredivou sílu a rotujeme tak dlouho, až nás to vystrelí. jakub: Veríš, že se mi povede domluvit dvou nebo trítýdenní turné po Americe? Protože me to tenhle týden napadlo a vlastne se do toho pouštím.
pavel: Verím, jedeme tam, ale vzal bych to pres Evropu. At nás na rodném kontinente taky porádne poznají. Tech pár výjezdu za hranice byla jen ochutnávka...
jakub: Aha, takže téma naší lokálnosti a vubec lokálnosti ceských kapel. Že prý nic originální- //////////////////////FULL MOON 12/////////////////////////////
ho nenabízí. Nám se smejou, že hrajem za hra-nicema, že zkoušíme udelat díru do sveta. pavel: Popgeji jsou urcite svetová kapela. Je treba se víc otevrít svetu. Je zde uzavrené prostredí a pritom okolní svet je tak blízko. jakub: Cítíš se být soucástí neceho duležitého? Rozumíš, jako hrdina v duležité legende? Rytírem svetla? Kormidlem? Bílým (pozitivním) vojákem? (Poíy neodpovídá, což beru jako souhlasnou odpoved).
jakub: Máš nejaké plakáty doma na zdi? Idoly? Jde mi o mentální idoly, o základ tvé ideologie. pavel: V mládí jsem mel plagát Predatora a od puberty jen umení, Andy atd. Ted jen vlastní. Já jsem na plagátových idolech nevyrostl. jakub: A co zdroje inspirace? Kde je cerpáš? Já napr. hodne pracuju s podvedomím a podsvetím mysli, s identitou, obcas když jsem v transu, nechávám mysl behat bez jakýchkoliv mantinelu a potom ty nejzajímavejší inspirace používám jako odrazový mustek k tvorbe. A snažím se je házet za roh. Zkrácene: image je na nic, následuj instikt Fuck oíf trendy. pavel: Já konfrontuji ideály svobodného clove- ka s realitou. Zpívám obrazy, maluji hudbu, má tady nekdo studené srdce? jakub: Máš chut ve chvíli, kdy zacínáme koncert, spálit místo, kde se koncert odehrává? Chodíme s Magdou na punkové koncerty a tam zpeváci zacínají koncert slovy: Rozwalme tq bude, kurwa! Myslíš, že tím plaší trému? Jak je to s tvou trémou? pavel: Klub, ve kterém hrajeme, vyhlašuji rájem a my jsme pastýri zbloudilých ovecek. Asertivní jednání je mnohem silnejší. Agrese je pro slabochy.
jakub: Co myslíš, že se zmení po vydání naší první velké desky? Mne se líbí ten výraz „velká deska". Když jsi mi napsal, že už máš desky u sebe a je to nárez, byl to pro me srdecne duchovní orgasmus, porádný koprdelec. pavel: Jsem zvedav, co se zacne dít. Je to pro me novinka, mít nahrávky, za kterými si clovek stojí. Doufám, že zacnou žít vlastním životem. A tak se dostanou k více lidem. Velké? Malé? Je to zárez a jsem rád, že je na svete.
jakub: Ty vole, trvalo strašne dlouho, než se nám podarilo desku vydat. Snad nekolik let? Byl problém v domluve s klukama z A.M.180, kvuli tomu, že jsou z Prahy, že mluví jiným jazykem, nebo si za to mužeme sami? (Tech dvanáct valu, které jsou na desce, jsou prurezem a zároven zabouchnutím dverí za naší desetiletou historií, není jich moc, když je rozpocítáš na ty roky, ale my taky nejsme normální hudební kapela, že? Písnicek máme trochu víc, ale hlavne se neustále rodí nové. Jaká to byla historie, jak to je ted a jak to vidíš do budoucna? Já jsem optimista a dopredu. Intelektuál musí být optimista.) pavel: Pri procesu vzniku desky a domluvách vznikl informacní šum. Jde tady spíš o nejakou bariéru mezi Moravou a Cechama (Prahou). Ta bariéra tady je a je dost težké se pres ni prehoupnout. Snažím se komunikovat se vzdáleným okolím (jako že jsem kosmopo-lita a ne regionál), ale s Cechy to jde hur než s cizincem. Lidi, meli bychom se vykašlat na mamon, odhodit predsudky a otevrít se svetu! Všechno je jedno a v nem je všechno. O to mi jde v Popgejích.
Lets Gold Corri-dor!
jakub: Apacka ríkala, že je zvedavá, jestli máme takový smysl pro humor, nebo jsme tak smešní. Prý to tak vypadá na fotkách. Nevím presne na kterých, ale ukázal bych jí to. Zacnu od základu, jestli to myslíme vážne, nebo jestli to celé bereme nevážne, parodie, nebo jak si to vysvetluješ? pavel: Já osobne to beru vážne. Metám cistou pravdu o nás samých. Na pódiu se chovám prirozene, tak, jak si to prekérní situce vyžaduje. jakub: Protože já jednak vidím, že spousta lidí si myslí, že to je pro nás jen sranda, zacínají od názvu, je jasné, že název je základna, pro me osobne je Popgeju synonymem svobody, jití vlastní cestou i za cenu výsmechu a nepochopení tech, co nevidí za roh. pavel: Pro me je to nespoutaná možnost sebevyjádrení. Skrze tvorbu otevrít svobodne srdce.
jakub: Ono je samozrejme zajímavé zpetne se dozvídat historky, že nejaký Krzysztof po návratu z ostravské stáže zpátky do Polska vyprável, že v Ostrave je parta ctyr borcu, kterí v jednom sklepe zkouší jako kapela a vedle ve sklepe mají galerii, jsou homo, chodí spolu všichni navzájem, zpívají naostro a klávesák hraje pérem. Ale mužem klidne comingoutovat, že nejsme homo, ne? Já jsem pro pravdu. pavel: Já minoritní spolecenské skupiny jako gaye, lesby, herny atd. respektuji, ale klidne priznám, že jsem hetero. Takže kluci máte smulu, moje prdel je panenská a tak to i zustane.
jakub: A pro ty, kterí o nás nikdy neslyšleli, jak bys nás predstavil? Co hrajem za škatulku? Já jsem pro NO TREND nebo over genre. V Cechách je oblíbené ríkat, že nekdo hraje jako ne- kdo jiný. Jako že Midi Lidi jsou ceští Kraftwerk, ti tohle a tihle zas ceští tamto (já bych si s tím pohrál, protože všechny ceské kapely jsou ceské NECO a to je zajímavé). Celkem trefne nás popsal David Možný po koncerte na Itch My Hahaha. Ríkal, že tam slyšel všechno: disko, black metal, Michala Davida, grind, punk, dan-ce floor, energii, pot Nevzpomínáš si, Póly? pavel: Já nevím, byl jsem opojen a mozek jsem nechal na pódiu. Název stylu Nezaraditelný mi sedí a nehodlám na nem nic menit Jsme ceští Popgeji, revival sebe samých. Není to jako tocit se v kruhu a opájet se sebeblbostí, spíš používáme odstredivou sílu a rotujeme tak dlouho, až nás to vystrelí. jakub: Veríš, že se mi povede domluvit dvou nebo trítýdenní turné po Americe? Protože me to tenhle týden napadlo a vlastne se do toho pouštím.
pavel: Verím, jedeme tam, ale vzal bych to pres Evropu. At nás na rodném kontinente taky porádne poznají. Tech pár výjezdu za hranice byla jen ochutnávka...
jakub: Aha, takže téma naší lokálnosti a vubec lokálnosti ceských kapel. Že prý nic originální- //////////////////////FULL MOON 12/////////////////////////////
ho nenabízí. Nám se smejou, že hrajem za hra-nicema, že zkoušíme udelat díru do sveta. pavel: Popgeji jsou urcite svetová kapela. Je treba se víc otevrít svetu. Je zde uzavrené prostredí a pritom okolní svet je tak blízko. jakub: Cítíš se být soucástí neceho duležitého? Rozumíš, jako hrdina v duležité legende? Rytírem svetla? Kormidlem? Bílým (pozitivním) vojákem? (Poíy neodpovídá, což beru jako souhlasnou odpoved).
jakub: Máš nejaké plakáty doma na zdi? Idoly? Jde mi o mentální idoly, o základ tvé ideologie. pavel: V mládí jsem mel plagát Predatora a od puberty jen umení, Andy atd. Ted jen vlastní. Já jsem na plagátových idolech nevyrostl. jakub: A co zdroje inspirace? Kde je cerpáš? Já napr. hodne pracuju s podvedomím a podsvetím mysli, s identitou, obcas když jsem v transu, nechávám mysl behat bez jakýchkoliv mantinelu a potom ty nejzajímavejší inspirace používám jako odrazový mustek k tvorbe. A snažím se je házet za roh. Zkrácene: image je na nic, následuj instikt Fuck oíf trendy. pavel: Já konfrontuji ideály svobodného clove- ka s realitou. Zpívám obrazy, maluji hudbu, má tady nekdo studené srdce? jakub: Máš chut ve chvíli, kdy zacínáme koncert, spálit místo, kde se koncert odehrává? Chodíme s Magdou na punkové koncerty a tam zpeváci zacínají koncert slovy: Rozwalme tq bude, kurwa! Myslíš, že tím plaší trému? Jak je to s tvou trémou? pavel: Klub, ve kterém hrajeme, vyhlašuji rájem a my jsme pastýri zbloudilých ovecek. Asertivní jednání je mnohem silnejší. Agrese je pro slabochy.
jakub: Co myslíš, že se zmení po vydání naší první velké desky? Mne se líbí ten výraz „velká deska". Když jsi mi napsal, že už máš desky u sebe a je to nárez, byl to pro me srdecne duchovní orgasmus, porádný koprdelec. pavel: Jsem zvedav, co se zacne dít. Je to pro me novinka, mít nahrávky, za kterými si clovek stojí. Doufám, že zacnou žít vlastním životem. A tak se dostanou k více lidem. Velké? Malé? Je to zárez a jsem rád, že je na svete.
jakub: Ty vole, trvalo strašne dlouho, než se nám podarilo desku vydat. Snad nekolik let? Byl problém v domluve s klukama z A.M.180, kvuli tomu, že jsou z Prahy, že mluví jiným jazykem, nebo si za to mužeme sami? (Tech dvanáct valu, které jsou na desce, jsou prurezem a zároven zabouchnutím dverí za naší desetiletou historií, není jich moc, když je rozpocítáš na ty roky, ale my taky nejsme normální hudební kapela, že? Písnicek máme trochu víc, ale hlavne se neustále rodí nové. Jaká to byla historie, jak to je ted a jak to vidíš do budoucna? Já jsem optimista a dopredu. Intelektuál musí být optimista.) pavel: Pri procesu vzniku desky a domluvách vznikl informacní šum. Jde tady spíš o nejakou bariéru mezi Moravou a Cechama (Prahou). Ta bariéra tady je a je dost težké se pres ni prehoupnout. Snažím se komunikovat se vzdáleným okolím (jako že jsem kosmopo-lita a ne regionál), ale s Cechy to jde hur než s cizincem. Lidi, meli bychom se vykašlat na mamon, odhodit predsudky a otevrít se svetu! Všechno je jedno a v nem je všechno. O to mi jde v Popgejích.
Lets Gold Corri-dor!
casopis A2 c. 8/11 - manga
Hudba, sex a láska (Giant Rubber Dildos) - hudební zápisník
Maxim Horovic
(...)
Co me tolik baví na umelecké jednotce Vole Love Production? Kde koncí
umení, kdy míjí život? I Love 69 Popgeju vydali po nekolikaletých
peripetiích dlouhohrající desku, Let's Gold Corridor. Skupina
výtvarníku vyznává trashovou kulturu ve všech jejích podobách a to, co
byste dríve cekali na školní besídce té nejzvláštnejší školy, tady
dostává rozmer, který presahuje naše hranice (casteji hrají venku).
Primitivní disco, osmibit, analogy, nezpev. Sprosté texty, záliba v
prevlecích, striptýzová performance, hra se zmatky posluchacu a
diváku, homosexuální narážky, árijské podtóny, náboženské dada,
psychologická poradna mixnutá detskou neurvalostí... hure nahlédnutelná
záležitost, pro vetšinu blbost. Hra, metahra, hra na hru, ztraceno v
prekladu do hry. Zlatý vinyl s velmi dobrým zvukem zvetšuje kontrast
mezi obsahem a formou. Penetrace kýce pokracuje, hudební pohlednice z
trashového vesmíru má nové barvy, ale kdo rekne v jedné vete "My to
cítíme srdíckem" a "Strcím ti ho do análu"? Cí jaro práve zacíná?
Individualita rozpuštená v kolektivní radosti nikoho? Fokkit.
Autor je mentální onanista.
recenze v časopise Nový Prostoru
text k poradu Factory radia wave
Recenze Karla Veselého v Novém Prostoru
Recenze TYDEN-svetelne roky mezi divokou a neznou tvari popu
HOTEL INSOMNIA s Popgeji
článek v casopisu Fotograf medailonek popgeju v caopise umelec, divus(english version)
medailonek popgeju v caopise umelec, divus(ceská verze)
reflex, 13.4.2006
progresiv 2005
Recenze TYDEN-svetelne roky mezi divokou a neznou tvari popu
HOTEL INSOMNIA s Popgeji
článek v casopisu Fotograf medailonek popgeju v caopise umelec, divus(english version)
medailonek popgeju v caopise umelec, divus(ceská verze)
reflex, 13.4.2006
progresiv 2005